Snad každý z nás chtěl nebo musel v dětství hrát na nějaký hudební nástroj. Tím nejtradičnějším a tedy i nejrozšířenějším je pak samozřejmě klavír. Ať už jsme ale hrát začali dobrovolně nebo jsme k tomu byli nuceni rodiči doufajícími objevit doma klavírního génia, pokud doma tento nástroj již nebyl, bylo třeba nějaký koupit, a co si budeme povídat, nebyla to záležitost úplně levná.
V tomhle je dnešní doba výhodou, neboť máme na výběr celou řadu digitálních klavírů, od dětských nástrojů, přes základní klavíry pro začátečníky a amatéry, až po plnohodnotné profesionální nástroje se špičkovou klaviaturou a dokonale vyladěnými zvuky. Čím se tedy při výběru řídit?
Zásadní otázkou samozřejmě je, pro koho je piano určeno. Začínající hráč bude mít nepochybně jiné potřeby než pokročilí či profesionálové. To se týká především použité klaviatury. Ačkoli se každé digitální piano snaží do jisté míry emulovat klaviaturu koncertního křídla, u těch špičkových se přeci jen jedná o drahou technologii a pro začínajícího hráče je takováto klaviatura zbytečná. Proto se využívá polovyvážená klaviatura, jako třeba u nástrojů B2, XE20, LP-180 nebo SP-280.
Pro pokročilé a profesionály se používá špičková klaviatura, která věrně emuluje herní pocit koncertního křídla, kdy spodní klávesy mají těžší úhoz a horní klávesy lehčí. Mezi nástroje s touto klaviaturou se řadí G1, C1, D1 a LP-380.
Nástroje se liší i použitými zvuky. Většina digitálních pian je vybavena hned několika zvuky klavírů, často tu najdeme i několik zvuků elektrických klavírů, varhan, cembala, smyčců a sborů. V levnějších nástrojích bývají použity slušné, nicméně ne tolik prokreslené a barevné zvuky. Pro amatérské hraní je to více než dostatečné, a hráči na nástroje B2 nebo LP-180 budou i tak spokojeni.
Na druhé straně pak jsou nástroje jako G1, které v sobě mají uloženy špičkové samply těch nejlepších světových klavírů, včetně zvukového enginu, který je zodpovědný za vytváření zvuků. Samozřejmě i další jejich zvuky disponují podobnou zvukovou kvalitou.
Samostatnou kapitolou pak je nástroj XE20, který se sice řadí mezi digitální piana, ale je zkombinován s aranžérem, a tak tu najdeme i doprovody (jinými slovy, jako byste měli celou kapelu).
Dalším měřítkem je nepochybně výbava nástroje. Některé se vyrábí bez stojanu a bez vestavěných reproduktorů, jako třeba D1, kdy se automaticky počítá, že se budou často přesouvat a používat i na koncertech. K nim už je nutno mít i externí reprosoustavu – stačí obyčejná věž se vstupem, nebo klávesové kombo. Dále jsou to typy bez i se stojanem, podle toho, co vám právě vyhovuje. Tady se jedná spíše o ty levnější nástroje, aby se srazila cena a nástroj byl dostupnější širokým vrstvám – například B2 nebo B2-SP (bez a se stojanem). Dražší nástroje už se automaticky dodávají i se stojanem, například G1 a C1.
Zajímavým prvkem je i konektivita, tedy možnost připojení dalších zařízení. Většina digitálních pian dnes má vstup pro jedny až dvoje sluchátka, linkový výstup do věže nebo aparátu a MIDI výstup pro připojení k MIDI zařízením nebo do počítače. Lepší nástroje potom mají třeba i Bluetooth připojení.
U digitálního piana je rovněž nutné chápat, že se jedná i o kus nábytku, a to dobře viditelného nábytku. Proto se většinou vyrábí v několika barvách (černá, bílá, hnědá) a dražší nástroje se občas vyrábí i v limitovaných barevných edicích, jako třeba G1B Air WA (v popelavě bílé barvě).
Samostatnou kapitolou jsou piana pro děti předškolního věku. Kdo jste s nimi někdy přišli do styku, jistě víte, že tyhle nástroje mívají většinou nepříjemný zvuk. Výjimku tvoří třeba tinyPIANO, s milým a jednoduchým designem. To je malé, dvouoktávové piano s 25 kvalitními zvuky a 50 demo skladbami.
