Život geniálního programátora nebo ajťáka se prý mnoho neliší od života medvídka pandy. Černé kruhy pod očima, podsaditá postava, stálá potřeba něco okusovat,… no a s rozmnožováním to prý taky není slavné, ale to je v tomhle příběhu ještě daleko (a ne, nemyslím rozmnožování kolekce Star Wars). Každopádně najdou se i odvážné hrdinky, které vztah s ajťákem risknou, jako třeba já. Životní cesta je to ovšem plná nástrah, pastí a záludností, že i Warcraft se zdá nudnou procházkou. A jestli jste dřív byly zvyklé zajít občas i na operu, ajťák vám galantně nabídne přeinstalování na safari. Ovšem tohle nemá být článek o stěžování (od toho mám partnerky jiných ajťáků, aneb nejlepší kamarádky), ale naopak o spolupráci (říkáte synergie, že?), partnerské podpoře (software & hardware support) a partnerském upgradu, který oba dva posune o mnohem vyšší level, do mnohem lepší gamesky.
Ale pěkně postupně, jako podle algoritmu…
Studovala jsem psychologii a po skončení vysoké školy jsem hned nastoupila do jedné malé I. T. firmy jako UX specialista. Modely zákazníků, spotřebitelské chování, analýza nákupů… Kariéra Sigmunda Freuda mě tu sice nečekala, ale dnes si zpětně uvědomuju, jak málo jsem od života vlastně chtěla. Po nějakém cestování jsem taky netoužila, přišlo mi nějak automaticky, že bych se měla věnovat oboru. Ostatně skoro všichni moji spolužáci už ve firmách pracovali při škole nebo se do pracovního procesu zapojili záhy. Zkrátka žádný velký adrenalin a hledání sebe sama na dobrodružných stezkách jsem si ani neuměla představit, jsem z malého města a konzervativní rodiny, u nás se nikdo nevymykal průměru a osud jsme brali podle vzorce: škola / jakéž-takéž zaměstnání / rodina. 
A pak jsem ve firmě poznala Marka. Matematický génius a čistokrevný ajťák, podle vizitky však jeho funkci nazývali Front-end Developer. A Marek mě pozval na rande. No, tedy sluší se přiznat, že jsem tomu celkem trapnou příhodou pomohla já. Ve firmě nám kvůli nějaké centrální poruše vypadly kompy a Marek to s týmem řešil. Záhy mi od Marka přišla smska:
Hoj, jde ti už comp?
Než jsem se vrátila od automatu na kafe, abych počítač zkontrolovala, přišla mi od něho nová zpráva:
myslím n.t.b.
Zčervenala jsem tak, že jsem se bála spuštění poplašných alarmů. Markovo vyznání mi i v jeho I. T. minimalistické formě přišlo maximální! Vím, kolik úsilí to stojí, proto jsem bez váhání odepsala:
já na tebe taky.
Pak bylo dlouhé smskové ticho, než pípla Markova další zpráva, u které jsem si musela ovšem sednout.
myslel jsem notebook.
Každopádně nepropadla jsem se tenkrát studem, jak jsem myslela, ale začala s Markem chodit, ještě ten samý večer mě totiž pozval na večeři. Ufff…
Až sem je to příběh průměrného osobního deníčku, jenže právě tady se náš ideální vztah začíná zamotávat, a to je věčný boj i challenge pro nás všechny. Protože bez dobrého partnerského vztahu není ideální ani ten vztah pracovní. A my jsme začali být s Markem důkazem, že to funguje i naopak. Jenže jednou z nejtěžších věcí je přijít vůbec problému na kloub, neboť v rozpoznání příčin partnerských hádek vám nepomůže ani nejpřísnější SWOT analýza ani nejmodernější digitální technologie. A čím víc to šlo v našem zaměstnání jako po másle, tím víc to mezi námi začalo skřípat. Mně po zkušební době a veškerém zaučení zvedli ve firmě plat. Přestala jsem dělat začátečnické chyby a perfektní UX design bych dokázala snad i po slepu. Marek se stal šéfem oddělení a ubylo mu spousty vedlejší práce, která ani nesouvisela s jeho vzděláním. Mohl se soustředit jen na úzký profil svého zaměření a neřešit cokoliv a kdekoliv napříč celou firmou. Aniž bychom si to uvědomili, naše práce nám už nepřinášela žádné nové výzvy, ačkoliv výzvy často vypadaly jako otravné problémy, které nutno bohužel řešit. Pomalu, ale jistě nás opustila energie, místo nadšení přišla únava a letargie. Začali jsme na sebe s Markem být podráždění a nevrlost často přerostla v hádky, které dnes už víme, že byly úplně nesmyslné. Nakonec jsme se jeden druhého začali stranit. Marek dokázal hrát celý den počítačové hry, já už ani nevím, jak jsem zabíjela čas. Ale kde je ten problém? Co se stalo? Proč se všechno tak změnilo?
Ze zoufalství jsem si i jako pragmatik pracující pouze s reálnými daty a statistikami koupila nějaký ženský časopis, který měl na obálce napsáno, že zaručeně vyřeší partnerskou krizi. Jo, až tak mi bylo blbě… Hned jedna z prvních rad bylo zjistit, jestli váš partner nemá milenku. Polilo mě příšerné horko. Ježiši to mě vůbec nenapadlo! Takový Marek není! Ale vlastně? V mrákotách jsem vešla do Markova pokoje… sedla před jeho nikdy nezavřený počítač, nikdy jsme totiž před sebou nic netajili… Opravdu si přečtu jeho emaily? Vážně mu proslídím počítač? Ťukla jsem prstem do klávesnice a otevřela se nějaká stránka o I. T. digitálních trendech. Tak teď se dozvím konečně pravdu o Markově nevěře. A najednou se za mnou ozval i Markův hlas: “Jé, ty jsi tady? Hledáš něco? “
Ještě, že jsem tenkrát seděla zády a Marek neviděl, jak jsem hrůzou zbledla. Přiškrceným hlasem jsem ze sebe vysypala: “ Víš, chtěla jsem se inspirovat pro nějaký zajímavý čtení. Tak koukám, co čteš ty… tohle je třeba hrozně… zajímavý”. Rychle jsem očima hledala nějaký záchranný kruh v jakýmkoliv článku na monitoru. Doteď si pamatuju, že se web jmenoval helloworld.cz, což mi v té chvíli přišlo to nejcyničtější jméno na světě, jako výsměch celé téhle situace. “Četl jsi třeba tenhle článek, co potřebuje k životu I. T. profesionál?” koktala jsem dál a začala nahlas číst poučky, které blok doporučoval: Různorodost v práci… možnost zlepšit sám sebe… neustálé vzdělávání a řešení nových věcí… nové výzvy a kvalitní tým…
Najednou seděl Marek vedle mě o oba jsme na článek zírali se zájmem, u mě tentokrát už s nehraným. Tohle je přesně ono, co se z našeho vztahu vytratilo! Ale ne z našeho vztahu partnerského, jak jsme si mysleli, ale z našeho vztahu pracovního! Pokud člověk ztratí výzvy u svého pracovního stolu, ztratí je i v životě, ta hranice je nebezpečně tenká. Došlo nám, že není čas na změnu partnera, ale práce. I.T. blog Hello World mi už nepřišel jako pomsta od Darth Vadera, ale jako blog seslaný z nebe. Hned vedle H. R. rad a všemožných tipů jak uspět v práci i v životě mají totiž link na nejrozsáhlejší databázi I.T. práce nejen u nás, ale i v zahraničí. Zase bok po boku jsme seděli vedle sebe a přehrabovat se společně v obrovské databázi I. T. jobů a programátorských pozic mi přišla jako ta nejhezčí usmiřovačka na světě. A že se tenhe pracovní web jmenuje Monster.cz mi přišlo dokonale monstrózní. Dnes máme sbalené věci, kompy i n.t.b a za týden s Markem odjíždíme za prací do Anglie. Jasný, stresujeme, ale ze všeho nejvíc se těšíme na nové projekty, lidi, věci, prostředí, výzvy a klidně i prvotní přešlapy, co nás tam budou čekat.
Takže o čem tenhle článek je? Že jestli vám partner přijde nesnesitelný, možná máte nesnesitelnou práci. A je ten nejlepší čas poohlédnout se po novém pracovním (!!!) vztahu. Tak hodně štěstí ve výběru!
Veronika, 26 let, budoucí UX designer v UK
